Adriena Pecinová

Od tří let jsem se popelila u koní, naučila se pracovat, padat i jezdit. Několik let jsem se věnovala tenisu, zkusila fotbal, bicross či florbal a okolo dvanácti let jsem objevila lední hokej, který byl celým mým světem přes 6 let. Hokej mi dal mnohé, měla jsem tu čest být součástí reprezentačního týmu U-15, U-18 a Žen. Zahrála jsem si na mistrovství republiky i světa, získala vzpomínky a přátelství na život, pár medailí a seznámila se s evropskými zimními stadiony. Éra hokeje pro mne skončila vyhořením a potřebou najít nový směr.

Přes 2 roky jsem si hledala své místo na světe, vyzkoušela jsem parkour, bojová umění, street-workout, ale nebylo to ono, cítila jsem, že potřebuji něco víc, nejen další disciplínu. Kolem 2013 jsem narazila na video izraelského učitele Ida Portala a našla více, než jsem si v daný čas byla schopna uvědomit. Fascinovala mě jeho schopnost pracovat s tělem, obrovská svoboda, sebevyjádření a unikátní pohled, který v tu dobu začal sdílet se světem. Poslechla jsem všechna jeho interview, videa a dohledatelné články. Začala éra hlubokého dřepu, gymnastických kruhů a podivné práce s páteří. Brzy jsem narazila také na Petra Růžičku a jeho práci. Přelouskala jsem články z blogu a oslovila ho, jakožto jediného, kdo měl v Čechách osobní zkušenosti s Idem a jeho učením. Koncem roku 2014 jsem vyrazila na Idův workshop Movement-X do Bratislavy. Vrátila jsem se zmatenější, ovšem s obrovskou chutí a jasným cílem pochopit a rozvíjet vše, co se v mém těle ukrývá.

Ido se pro mě stal vzorem, inspirací a učitelem. Ukázal mi jiný způsob pohledu na svět, nejen na to, co dělám, ale jak to dělám a proč. Strávila jsem téměř celý svůj život soutěžením, orientací na výkon a porovnáváním se s ostatními, ovšem to, co mi tenkrát nabídl Ido, bylo jiné, orientace byla opačná, vedla dovnitř, k sebepoznání, k seberealizaci. Nejen za to jsem mu navždy ze srdce vděčná.

Posledních 8 let je můj život doslova "v pohybu" - na cestách, život v batohu. Díky pohybové kultuře jsem měla možnost studovat a nahlédnout na způsob učení maestra Martina Kilvadiho, Toma Wekslera či Yuvala Ayalona. Dostala jsem příležitost opakovaně učit u kolegů v Austrálii - Modus Perth, ve Španělsku - Bamboo body Barcelona či na Kostarice. Před třemi lety jsem získala bakalářský titul ve fyzioterapii na ZČU v Plzni a začala se usilovně věnovat propojení oboru manuální terapie a pohybové praxe. V listopadu 2021 jsem spolu s Idem a jeho týmem strávila měsíc intenzivního studia v Berlíně, kde jsem si s vděčnosti za předané znalosti a učení uvědomila změnu ve svém směřování. V současné době se věnuji environmentální praxi a rozvoji dexterity pod křídly dobrého přítele, praktika a učitele Marcella Palozza ve Vídni. Veškerý svůj čas trávím osobní praxí, naučené procesy, chyby a lekce se pak snažím integrovat a předávat v rámci výuky našim dálkovým a prezenčním studentům.

Život je pohyb. Kontinuální změna či jakési nepopsané teritorium, na které nám často nikdo nedal návod. Pohybová praxe, osobní praxe je pro mne nástrojem pro mapování tohoto „teritoria“, ať už je jím svět nebo člověk sám. Domnívám se, že skrze prožitek, zkušenost, praxi máme možnost setkávat se se sebou samými v rozličných scénářích či situacích, a poznávat tak, kdo skutečně jsme. Věřím, že výuka a studium může být vším, čím se student rozhodne, že bude, ať už nástrojem pro rozvoj těla, zlepšení zdraví či seberealizaci. Mým úkolem je být v tomto procesu svým studentům oporou a podporou tak, jako jsou mí učitelé oporou mě. Sám člověk půjde rychleji, společně však dojdeme daleko.

2022 © Pohyb je život