Dech je důležitý. Vlastně celkem hodně důležitý. Hodně lidí tvrdí, že pokud nebudeme dýchat, tak zemřeme. Tak moc je důležitý. Na druhou stranu ono to tak nějak dýchá samo a znám spoustu lidí, kteří dech nikdy nijak zvlášť neřešili (maximálně pod vodou) a mají se velmi dobře.

Na třetí stranu je však zajímavé dech zkoumat, pozorovat. Možná se naučit kontrolovat, ovládat, směřovat. Proč? Protože milion důvodů. Dnes se ale budeme věnovat jenom jednomu. Takže znovu. Proč? Protože dech je vstupní brána. Vstupní brána do nás.

Dudi Malka (Idův učitel shadow jógy) nám na Movement campu vyprávěl jednu indickou legendu, která pojednávala o tom, že se bohové rozhodovali, kam schovají pravdu, nejvyšší poznání. Přemýšleli, že ho schovají na nejvyšší horu, na dno oceánu, na měsíc...ale nakonec se rozhodli, že ho ukryjí na nejmíň dostupné místo. Do nás. Protože člověk zdolá nejvyšší horu, potopí se na dno oceánu, přistane na měsíci, ale aby hledat tajemství nejvyššího poznání v sobě...

Je velmi těžké jít dovnitř, ale člověk tak nějak vnitřně cítí, že je to důležité, ani vlastně neví proč.

Zažil jsem Dudiho na dvou kempech a všechno, co jsme dělali, mířilo dovnitř, něco se tam hledalo. Čert ví co, ale pořád jsme si strkali pěsti do břicha, prsty pod žebra, dýchali tam či onam, seděli, stáli bez pohybu... žádné ásany, žádná velká gymnastika. 

Zajímavost

Tělo je schopné vypnout funkce orgánů, které nejsou přímo životně důležité, pokud potřebuje šetřit kyslík. Například při maratonu tělo přesměruje tok krve do kosterního svalstva a omezí přítok krve třeba do trávicího systému, čímž pozastaví jeho funkci a tím ušetří hodně energie a kyslíku...nebo omezí funkci mozku, omezí myšlení a běžec se dostane do takzvané flow a vydrží pak mnohem déle. Celkem známá věc, nic neobvyklého. Kdo běháte, určitě jste to někdy zažili.

Omezit přísun kyslíku a dosáhnout tak podobného efektu se ale dá i jinak, než svalovou činností a 5-10 kilometrového utrpení...a to kontrolou dechu, snížením jeho frekvence.

Jak klesne přísun kyslíku, tělo reaguje. Zpomalí se tep, orgány sníží svou funkci a největší konzument kyslíku a energie- mozek se ponoří do hlubokého klidového stavu (kdo se potápí, tak zná). A to se může hodit. Nejen pro koupání se ve vodě, ale pro šetření energie, regeneraci organismu, možná i pro jeho léčení?

Brániční dýchání

Určitě všichni znáte brániční dýchání. Jednoduchý princip, kdy bránice při nádechu klesá (roztahuje se) a při výdechu se vrací nahoru.

Často se to učí vleže, kdy se po vás chce, abyste vyklenovali břicho při nádechu směrem nahoru, zatímco hrudník (hrudní kost) zůstává na místě. To je základ, mateřská školka. 

Nás zajímá pokročilejší varianta bráničního dechu. Představte si čtyři rohy krabice. Jeden roh je břicho, druhý bránice, třetí bedra a čtvrtý pánevní dno. A nádech už nesměřuje pouze do jednoho rohu (břicho), ale do všech čtyřech najednou.

Takže v praxi- při NÁDECHU se břicho roztahuje vpřed, záda dozadu, pánevní dno dolu a bránice JDE DOLU (dovnitř). Bránice tedy dělá opačný pohyb- pozor na to. Při výdechu je to opačně (uvolnění).

Kdo s tím nemá praxi, tak to není  na začátku úplně jednoduché, ale platí zde klasické "fake it till you make it". To znamená, představujte si to. Představa má obrovskou moc, tak ji využijte. Soustřeďte se na daná místa a představujte si, jak se při nádechu a výdechu roztahují a stahují. A ono se to časem stane. Nesnažte se to vynutit násilím, buďte uvolnění, věnujte tomu pozornost a dejte tomu čas. Dýchejte lehce a plynule. Nepotřebujete, aby to bylo vidět navenek- chcete, abyste to VY cítili.

PRAXE- V pozici sedu (na patách, v tureckém, v lotosovém či na židli)  50 bráničních cyklů a posléze 50 cyklů, kdy se pouze soustředíte na bránici a pozorujete, jak klesá a stoupá nahoru při nádechu a výdechu. 

Dech novorozence

Když přijde novorozenec na svět, tak lze u něj pozorovat zajímavý jev, tzv. invertní dýchání nebo dech novorozence. Dýchá obráceně. To znamená, že při nádechu jde bříško dovnitř a při výdechu ven. Přesný opak bráničního dýchání.

Někdo říká, že bychom tak měli dýchat, že to je nejpřirozenější způsob, ale ono to je trochu jinak...

Novorozenec totiž ještě nemá plně vyvinutou bránici a tím, že dýchá obráceně vlastně dochází k jejímu zesilování (a nejen bránice, ale všech dýchacích svalů) a to je ten důvod, proč se to vlastně děje. Je to velmi zajímavý fenomén, jehož principy se dají využít a využívají i u dospělých. Často tento způsob nevědomky používáme, například při těžké fyzické zátěži, když něco zvedáme. Vzpěrači tomu říkají power breathing, trénují to a používají při zvedání obrovských vah, protože se díky tomu vytvoří takový ten známý "opasek", který vás zpevní a chrání vám páteř. V bojových uměních se to používá při zpevnění abdominální oblasti proti úderu nebo jako technika pro generování energie.

Dalším benefitem je komprese a tudíž masáž vnitřní orgánů, což ve finále vede právě ke generaci té energie. Stimulace trávicího traktu rovná se pomoc při trávení, prokrvení a vyplavování glykogenu z jater. Což pak vede k návalu energie ve vašem břiše (má to různá jména). V dlouhodobém hledisku pak dochází k zesílení dýchacích svalů, což vede k hlubšímu a silnějšímu dechu. Může vám to taky pomoct při hledání  a cítění vašeho dantienu při meditaci, pokud na něj věříte...

Z toho všeho tak nějak plyne, že se to vyplatí naučit a dělat. Pokud chcete.

Dotek nesmrtelnosti

Ze začátku to možná nebude úplně příjemné a nepůjde to hned (překvapivě), ale ten samotný princip je celkem jednoduchý. Jak už zaznělo na začátku, jedná se o opak plného bráničního dechu. To znamená, že při NÁDECHU jde bránice dolu, břicho dovnitř, spodní část zad dovnitř a pánevní dno dovnitř. Takže všechno DOVNITŘ. Při výdechu pak povolíte vše ven. Jednoduché.

Stejně jako u bráničního dechu pomáhá představivost. Ze začátku to zase klidně přehánějte- stahujte vše dovnitř aktivně, silově. Ale opět chcete, aby se z toho postupem času stala spíše interní a pocitová věc. To znamená, že se to děje, ale nemusí to být nutně vidět.

PRAXE- V sedě po počátečním zklidnění 50 cyklů invertního dýchání, poté 50 cyklů plného bráničního dýchání a pak 50 cyklů pozorování bránice. Po dokončení upření pozornosti na myšlenky. To, co byste měli časem pozorovat je enormní zklidnění vašeho dechu. Občas se může stát, že ten dech je tak mělký a jemný, že vlastně skoro jakoby zmizí. A to je to, co hledáme. Pokud se váš dech z nějakého důvodu nezklidní, klidně proces opakujte (nemusí to být 50, ale klidně  méně). Ve finále ten princip je jednoduchý, dlouhé a náročné soustředění na dech vede ke zklidnění mysli. A pokud je mysl klidná, tak dech je také klidný. 

Myšlenky pak nechte plynout, do ničeho nezasahujte, do ničeho se nenuťte. Nesnažte se zklidnit dech násilím, to nebude fungovat. Ono se to časem stane. Možná dřív, možná později, ale jednou dech zmizí a vy zažijete dotek nesmrtelnosti.