Poslední měsíce mi moje praxe mění pohled na prožívání světa, a tak přemýšlím o tom, co v Pohyb je život děláme a jaký to má přesah za hranice těla. Zhruba od února, a pak hlavně od Velikonoc, se mi dějou věci, které se propojují s mým pohybovým rozvojem tak silně, až mě to vrátilo o osm let zpět. Do osoby, kterou jsem býval a kterou mám rád.

A mě teď zajímá proč. Co se s člověkem děje, že začne znovu objevovat sám sebe?

Jak pohyb mění způsob, kterým vnímáme svět

Kdo mě sledujete na instagramu, tak víte, že jsem ve výcviku Feldenkraisovy metody. Moshe Feldenkrais byl Izraelec (jak jinak, o něm ale jindy), který vystudoval (dnešní) Ph.D. z fyziky a u toho dělal pohyb. Hodně pohybu. A založil metodu, která dnes pomáhá lidem po celém světě a ne náhodou je to něco, co leží v základech i naší praxe.

„Na našich vzorcích chování není nic trvalého – kromě našeho přesvědčení, že trvalé jsou.“ Moshe Feldenkrais

Předpokladem toho, co učí, je to, že pohyb člověka je jeden z nejdůležitějších způsobů, jak vnímáme svět. Pohyb máme od narození (není náhoda, že zrovna Pohyb je život) a jakákoliv výchylka v jeho prožívání nás hrubě omezuje na životě. Všichni to znáte, když se ráno probudíte s bolavými zády a než si dojdete pro ibalgin do kuchyně, tak máte pocit, že dneska zemřete.

Ale to je jen jedna strana mince. Na té druhé je otázka:

Co když se budu učit nové věci?

Následek negativní změny pohybového aparátu známe všichni, ale následek té pozitivní? A tohle je způsob, jakým pohyb mění život, protože se vám změní vnímání reality. Jak? 

Cesta za větší komplexitou

Pozitivní změna, učení se nového, směřuje k jedné věci. Větší variabilitě možností, co můžu dělat. A také větší zpřesnění toho, co dělat nemůžu. Rád to studentům přirovnávám k mapě. Jste na pustém ostrově, máte kus něčeho, na co se dá kreslit a začnete si mapovat okolí. Tohle děláme všichni, každý den od narození. Mapujeme si svůj pohyb a je nám v něm dobře. Máme vyplněnou část mapy, kterou denně používáme. 

A v tom většina lidí zůstane.

To, co je úkolem naší pohybové praxe je vyslat tohohle člověka do míst, která jsou na té mapě bílá. Nejdřív mu je vůbec ukázat a pak říct: 

Jdi a zkoumej.

Tohle je nepříjemný okamžik, protože vám to ničí vaší realitu. Děláte něco, co byste nikdy jinak neudělali. Ale vede to k něčemu důležitějšímu. Změně.

Mapa se stane plnější a užitečnější. A také je možné, že na ní najdete nové cesty, poklady, nebo třeba hodnoty, které doteď byly schované v těch bílých místech.

Váš život se stane komplexnější. Možná zjistíte, že věci, které se zdály neřešitelné, mají najednou řešení a bezvýchodné situace dostanou aspoň nouzový východ. Dokážete se adaptovat na cokoliv. Ale potřebujete k tomu komplexní systém, o kterém víte, jak ho použít.

Co zůstane?

V končícím online semestru teď zazněla od jedné studentky krásná zpětná vazba. „Vnímám, že jsem začala věci dělat jinak.“ Tohle pozorování je hrozně cenný. Ukazuje totiž na to, že rozvojem pohybové praxe se mění ona jako člověk. A teď nemyslím fyzicky. Ale ona jako osoba, která prožívá život. Neznamená to, že fyzická proměna se neděje, jiná studentka, mi krom krásné „proměny“ osobnosti, nabrala i osm kilo svalů, od té doby co začala. Tohle je něco, co mi přijde dnes nejhodnotnější na tom, co děláme. Že pohyb zůstává se studenty i mimo tělocvičnu a i mimo pohyb jako takový.

Dostanete zkušenost, která vám nezmizí, ale zůstane ve vás a dál vás mění.

Praxe jako kotva

A teď, abych se vrátil na začátek. Za tenhle rok se udála i moje proměna. Našel jsem v praxi kotvu, která mě vrací k sobě, k člověku, kterým chci být. Začalo to nenápadně, postupně to vyrostlo a začal jsem cítit/slyšet svoje tělo v různých situacích. Ido to nazývá „fázovým přechodem“, jedním z mnoha. Byl jsem daleko více v těle. Z ničeho nic, jako kdyby někdo jeden den přestřihl pásku a já dostal tuhle schopnost.

To samozřejmě vede k většímu rozlišování a následně výběru toho, co chcete a co ne. A vy se začnete měnit. A když se měníte a vstupujete tím dobrovolně do bouře, která najednou zuří kolem vás, takže co potřebujete?

Kotvu.

A tu kotvu už máte. Je to vaše praxe. Je to nástroj, který vás tam zavedl a pomůže vám odtamtud zase vyplout. Praxe je kotva. Dá vám možnost najít cestu, která bude pro vás.

Rozložit a složit člověka.

Pořád dokola, znovu.

To vám zůstane.

Pohyb.