Mé jméno je Michal Štefek a pohyb mě provází od raných let. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal a pak plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému jsem se věnoval 15 let.

Od dětství mě fascinovaly schopnosti a dovednosti lidského těla. Někdo uměl skvěle pracovat s cizím objektem, jiný byl skvělý atlet, další uměl akrobacii a tak dále. Většinou všichni tihle, kteří měli nějaký dar tělocitu, koordinace, síly apod. to nedokázali popsat, replikovat a už vůbec ne naučit. Dost mě to trápilo, protože mi nic “jen tak” nešlo, takže jsem to jednu dobu bral tak, že to je buď shůry dáno a nebo ne. Ve výsledku to bylo dobře, protože pokud ve všem co zkusíte začínáte úplně od nuly a nejde vám nic, projdete si tu cestu celou a častokrát musíte udělat spoustu slepých odboček a křižovatek, aby jste došli tam, kde někdo třeba začal. Tím pádem dokážete popsat, poradit, ukázat a třeba i naučit prakticky kohokoliv danou dovednost.

Když jsem v roce 2014 začal hltat Petrův blog, pomalu jsem začal měnit názor, že to vlastně není o tom dáno - nedáno (pokud se bavíme o obecné pohybové praxi a ne o překonávání světových rekordů), ale spíše o metodě, postupu a jako vždy staré dobré tvrdé práci.

Proto jsem nesmírně rád, že mě Petr přizval, a že se můžu od něj učit. Protože to co Ido zažehnul a pořád rozdmýchává dál a dál a to co díky Petrovi roste i v naší malé republice, je úžasná metoda, která má obrovský potenciál nejen pro lidi, kteří se chtějí pohybově rozvíjet a nemají zájem o specializovanou praxi, ale i pro profesionální sportovce a vlastně pro kohokoliv.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že nevinné “Dobrý den Petře...” odstartuje zásadní životní změnu a zároveň se těším, kam mě tato změna povede, protože to vlastně nikdo neví. A to je super!