Petr Růžička před 7 lety napsal článek, který pojednává o dechu. To znamená v době, když ještě dýchat nebylo zas tak moc populární a nikdo to v podstatě nedělal. Dnes už naštěstí víme, že dýchat je vlastně celkem fajn a dle mnoha studií to vede k významnému prodloužení délky života. Jak to tedy bylo- dva výdechy, půl nádechu, pak zatnout biceps nebo...? Pokud nechcete jen spoléhat na nejistou a výsledky nezaručující metodu pokus/omyl, tak Petrův dobu předběhnuvší článek je rozhodně dobrou volbou.

Ostatně berte tento kus textu spíš jako jakési doplnění, pokračování a pobídku k tomu, aby jste si Petrův článek přečetli. A pokud jste ho už kdysi četli, tak přečetli znovu. Přijde mi to důležité.

Aby to lépe dýchalo

V článku se zmiňuje tzv. CP test. Test komfortní zádrže dechu. Je to velice zajímavá zkouška toho, jak na tom s dechem jste. Teď, pokud jste test vyzkoušeli s nevalným výsledkem nebo prostě jen máte pocit, že vaše dýchání není optimální, tak jak na tom pracovat?

Jedna věc je začít běhat, potápět se nebo něco podobného.

Druhá věc jsou různé dechové techniky, těch je spousta a spoustu taky děláme v rámci našich lekcí.

No a třetí věcí, často opomíjenou, takovou nepřímou, je určitá "optimalizace" vašeho metabolismu, aby to jakože lépe dýchalo, samo. Buněčné dýchání, využití CO2 v organismu a tak.

Dnes chci psát o té třetí možnosti, protože mám pocit, že se obecně řeší asi nejméně, respektive nespojuje se úplně přímo s dýcháním jako takovým. Že by hamburger nebo pobyt na sluníčku měl vliv na to, jak dýchám? Pokud mám s dechem problémy nebo s ním chci nějakým způsobem pracovat, tak nejspíš zajdu na jógu nebo se začnu věnovat tomu běhání, ale málokdo asi úplně jako první začne řešit své noční návštěvy McDonaldu.

K námětu na tento článek mě vlastně přivedla kniha Dech od Jamesa Nestora. To je taková ta kniha, která může za to, že si dneska všichni na noc lepí přes pusu izolepu.

V té knize autor dělal takový pokus. Zajímalo ho, jaký vliv na nás má dýchání pusou. No a tak 10 dní dýchal jen pusou, pak 10 dní nosem a následně to porovnával. Aby to mělo nějaký význam, nějakou validitu, tak se snažil po tu dobu vše okolo dělat stejně. Stejná pohybová aktivita, stejné jídlo, chodil spát a vstával ve stejnou dobu. A já se zarazil u toho jídla. Není to tam nijak rozebíráno, je tam jen jedna zmínka, že každý den večeřel těstoviny. Zajímavé. Pro mě. Pro jeho výzkum to bylo úplně jedno, protože šlo o to zjistit, jaký je rozdíl mít otevřenou pusu nebo zavřenou a to se povedlo. Ale mě to zaujalo.

Dýchá se nám po těstovinách lépe nebo hůře?

Petr ve svém článku píše tom, že CO2 (oxid uhličitý) není jen něco hnusného, co musíme vydechnout, ale je velmi důležitý z hlediska navázaní přijatého kyslíku a jeho rozvodu v těle. Zjednodušeně jde o jejich výměnu- čím víc máte v těle CO2, čím vetší máte na něj toleranci, tím větší potom je využitelnost O2, které přijímáte nadechnutím. Na tom je taky založena většina dýchacích technik, na které narazíte.

No a tady je dobré si uvědomit, že ten CO2 má v těle mnohem víc úloh než jen výměnu s kyslíkem. Jen namátkou třeba redukci stresu, bránění vázání estrogenu v těle nebo ochranu proti toxinům produkovaným endotoxinem ve střevech atd. Takže samé fajn věci.

A jsou jiné, už ne tak fajn věci, které produkci CO2 v těle snižují. Největší problém je, když je člověk hypothyroidní- zjednodušeně řečeno mu nefunguje dobře štítná žláza. To má za následek, že pak nefunguje dobře celý metabolismus. Špatná produkce tepla, špatné zpracování glukózy, vytváří se málo ATP (energie) a s tím i málo CO2 skrze Krebsův cyklus. Dochází k respirační alkalóze kvůli nadbytku estrogenu a s tím souvisejícím nedostatku minerálů, nejvíc vápníku a sodíku (soli), atd. Nerozumíte ani slovu, ztratili jste se? Nevadí, není potřeba být biochemik. Stačí vědět, že když vám nešlape dobře metabolismus, nehřejete, tak to má velký vliv na produkci vašeho CO2 a pak vám třeba nejde právě ten CP test.

Neodpustím si tady ještě jednu zajímavost, ale pokud nejste otevřené mysli, tak prosím přeskočte (nechci pak dostávat do schránky výhružky smrtí):

Údajně oxidace glukózy vytváří CO2 ještě před vstupem do Krebsova cyklu (to je takový to, kde vzniká ATP pomocí zpracovaní cukru, tuku, proteinu a kde právě ten CO2 ve velké míře jako "odpadní" produkt vzniká) a celkově její zpracování vytváří víc CO2 než tuk. Takže možná z tohohle pohledu glukóza neboli sprostě česky cukr jakože dobrý? Neee au, nehažte po mně kameny! Ovšem na druhou stranu, pokud zpracovaní glukózy nefunguje správně, kde se zase můžeme bavit o inzulinové sensitivitě nebo právě už nedobře fungujícím metabolismu jako takovém (viz. výše), tak jsou pak výhodnější pro tvorbu CO2 zase spíš tuky. Hmm, nechat si to chvíli poválet po mozkových buňkách...

Jsou to zajímavé věci, když se v tom člověk začne šťourat. Jeden čas jsem to hodně zkoumal, dostal se hodně hluboko do králičí nory. Začal jsem ale cítit, že mi to ubližuje ve smyslu hledaní nějaké ultimátní pravdy, která ale nejspíš neexistuje. Tak jsem z ní vylezl zpět na povrch a dost věcí si dovolil zapomenout, ale ta nora někam vede. Kam? No, to nechám už na vás.

Pokud Vás to zajímá hlouběji a chcete se taky vydat za Alenkou, tak doporučuji začít článkem Raye Peata, kterého už zmiňoval i Petr v tom svém.

Experiment jako metoda výzkumu

Tak a teď teda co s těma těstovinama? Vlastně nevím. Otázkou je, jestli dělají našemu metabolismu dobře nebo ne. Jestli ho zrychlují nebo zpomalují. Jestli nás ohřívají nebo kvůli nim naopak postupně vychládáme. A to je těžká otázka, protože nejsou těstoviny jako těstoviny (stejně jako není cukr jako cukr- au, další šutr do hlavy). Můžete mít těstoviny z pšeničné mouky nebo ze špaldové a nebo třeba rýžové. To je přece velký rozdíl. Můžete mít super bio těstoviny a nebo zářivě zeleně svítící geneticky nahecované supertěstoviny. Taky velký rozdíl. A třeba jsou těstoviny na prd obecně, třeba je dobré jíst jen zeleninu a ovoce, co já vím.

Kde je teda ta pravda, kde se jí dočtu? Která kniha nebo které video na youtube? No tu pravdu se nikde nedočtete, ani vám ji nikdo nepošeptá. Můžete se krmit návody a přesnými protokoly od biohackerů, ale ve finále ji stejně musíte objevit sami, ve vás (ostatně jak jsem už psal tady). Vaše tělo moc dobře ví, co mu dělá dobře a sdílí to s vámi. Neustále. Občas šeptá, občas musí křičet, pokud neposloucháte. Tak poslouchejte.

Jeden čas jsem různě experimentoval s tím, že jsem si před dechovou praxí měnil vstupní podmínky a pozoroval, jaký to má vliv na dech (jeho délku, lehkost apod). Jednou jsem to zkusil na lačno, pak po nějakém tučném jídle, po vepřu knedlu zelu, po steaku nebo jsem si dal těsně předtím lžičku medu, trochu ovoce, vypil vodu se solí... Bylo zajímavé sledovat, jaký to má na kvalitu dechu vliv.

Když to pak začnete pozorovat, vnímat a zkoumat, tak věřte, že přijdete na to, jestli vám těstoviny dělají dobře. A ani k tomu nemusíte znát cykly pana Krebse.