Člověk si zvykne na všechno.

Skrz sportovní kariéru jsem zažíval mnohé. Těžké tréninky, technické tréninky, kondiční tréninky, zábavné tréninky...

To, co momentálně prožíváme v Austrálii je koncentrace všech možných tréninků dohromady, ale víc než cokoliv jiného, je to tady především trénink mentální. Ať už se zrovna pereme, mácháme rukama, nohama, sedíme, nebo stojíme, vždy je hlavní udržet pozornost a nezapomínat na důležité detaily.

Když v 6:30 ráno usedáme na yoga blok a snažíme se x minut nehnutě sedět s rovnou páteří-nejde o žádné spirituální "wu-wu" věci, ale o čisté udržení pozornosti vůči vlastnímu tělu. Pozorujeme vnitřním zrakem, co se děje, vnímáme všechna stvoření žijící v našich hlavách, snažíme se nenechat je ukrást naší pozornost a převzít kontrolu nad vnitřním světem. Nejde ani o meditaci, nejde o žádný rituál, i když by to někdo tak nazvat mohl, jde o trénink mysli, trénink vůle. Nikdy nevíme, jak dlouho budeme sedět, půl hodinu, hodinu, dvě, není to podstatné, cíl je vždy stejný-nehnout se. Je zima, fouká, mravenčí nohy, bolí záda, pálí zadek, vnitřní zvíře řve: „Vykašli se na to, běž se projít!“. Když se pohneme-o nic nejde-nikdo nás nešlehne rákoskou přes záda, ale musíme si o tom udělat zápis do deníku a příště to zkusit napravit.

To stejné platí při pozicích ve stoji-30, 60, 90 minut nehnutě stát, vnímat strukturu těla, chodidla, páteř, dech, nenechat se rozrušit. Udržet pozornost.

Zas to není tak, že by jsme tu žili jako mniši, jedli jen rýži a vstávali za rozbřesku (vstáváme ještě dříve:)), ale mezi tréninky se hodně smějeme, chodíme na zmrzku a nekoupeme se v potoce, ale normálně ve vaně, don’t worry:)

Silná vůle a trénink pozornosti je nezbytný k dalšímu rozvoji-když cvičíme náročné výměny v boxu, dlouhé sparingy v kickboxu, nepříjemné věci v bjj, série stojek, přechody na kruzích, úpolovou sílu, koordinační drily,.. je podstatné udržet co? Pozornost. Mít mentální kapacitu, aby člověk zůstal bdělý, nezranil sebe nebo druhé, aby vytěžil z látky maximum a aby se jednoduše zlepšil, na mnoha úrovních.

Znáte to, pokud jste kdy změnili práci a nejednou, zničehonic, musíte třeba 8 hodin sedět u počítače, stát za kasou, klečet na dlažbě nebo dřepět v záhoně-tělo to zaregistruje, zabolí. Ale když pár dní/ týdnů vydržíte-zvyknete si. Pak záleží, jestli to dělat chcete nebo musíte.

V životě jsem zažil pár 3-4 hodinových tréninků, nemyslím semináře a různá povídání, ale makaček od první vteřiny do poslední. Vždy to byly velké výzvy, vždy se to nějak zvládlo. Tady máme 4 hodinový trénink 2x denně.

A víte co?

Člověk si zvykne na všechno.

Kam to povede-to nevím, vím, že to má smysl a je jisté, že pokračujeme dál, všichni, bez zranění, s úsměvem a důvěrou v našeho učitele Juana Ruedy.

Právě jsme ukončili 54 lekci, ještě 54 je před námi.

Posílám srdečné pozdravy do Čech!

Budu se těšit na viděnou v říjnu, kdy odstartujeme nový semestr s opavskými studenty-2x týdně, 90 minut, bohaté učivo, skvělá parta. Přidat se může každý, kdo má chuť se zlepšit. V čemkoliv.

Předchozí zápisky z Australského Intensivu najdete na mém Instagramu.