Všichni známe tisíc a jeden motivační citát o tom, že je potřeba překonat svoji lenost a jít cvičit. Převzít odpovědnost za svůj život. Mít otěže plně ve svých rukou. A o tom, že když se nám nechce, tak jsme jen líný kusy masa, co nikdy neuspějou.

Někdy to vypadá, že se svět kolem nás proměnil na 0 a 1.

Buď chceš anebo nechceš.

No… Kéž by to bylo takhle jednoduché.

Na nedávné Miceterclass nám Ido dal následující příklad:
Vy chcete jít v 16:00 cvičit. Je 15:50 a koukáte na Netflix. Je 15:55 a stále koukáte na Netflix. Je 16:00 a vy jste pořád u televize, ale chcete jít cvičit. A najednou je 16:10 a vy jste pořád u toho seriálu a necvičíte.

Proč?

Lenost byla jedna z prvních odpovědí, která se objevila v chatu. A taky byla jako jedna z prvních zamítnutá, protože je to zkratka.

Vy nejste líní.

S tímhle poznatkem tady můžete v klidu přestat číst a jít si pustit třeba dokument Quarterback, o kterém jsem psal tady. Protože teď to začne být trochu složitější a budou následovat otázky, o kterých budete muset asi chvíli (delší chvíli) meditovat.

Kdo jste vy?

A kolik vás tam je?

Tím nechci nazančovat, že trpíte poruchou osobnosti, ale že, ať chcete nebo ne, těch lidí vám v hlavě bydlí víc. A aby toho nebylo málo, každý z nich chce něco jiného. A tak je prostě možné, že jeden z těch Františků chce dál koukat na Netflix a toho Frantu, který chce jít cvičit, prostě nepustí do řídícího centra.

Těhlech věcí je dobré si začít všímat a zvěřejňovat si je. Sám pro sebe. Ať už formou deníku, nebo samomluvou, nebo něčím jiným. Ono není špatně dál koukat na Netflix, ale je blbé o tom nevědět. A ten Franta to tomu Františkovi může říct.

Hele Františku, koukáš na Netflix a chtěls jít cvičit.

Pokud je ve vás opravdu hluboké přání jít cvičit, jednoho dne vás tohle neustálé rýpání od Franty naštve natolik, že se František zvedne a předá otěže Frantovi.

Jestli jste se neztratili a přežili tuhle část ve zdraví, můžeme pokračovat tím, co je za tím. Existuje praxe, která vám s tím pomůže (Dialogické jednání, ale o tom jindy) a kus filozofie, kterou tu teď zmíním.

Ido nám poté představil holon. Věc, která existuje současně jako celek i jeho části. A každá z těch částí je autonomní, že Františku. Celá věc pak jde ještě dál a ukazuje na vývoj racionálního mozku z emočního, kdy ten emoční, jako evolučně starší, může převzít vládu nad tím racionálním.

Pamatujete? Chtěli jste jít cvičit. Ale co kdybyste z toho zábradlí spadli a přejelo vás auto? Je bezpečnější se dál dívat do obrazovky. Fragmentace vašeho já v přímém přenosu.

Pokud si všimnete.

Když už vycházíte ze sebe, je také fajn občas přijít k sobě a do sebe.

A to je jeden z pilířů naší praxe. Všímat si. V jistém smyslu je jednoduché pořád dokola dělat deadlift, dřep a bench. Ale všimli jste si, že když se na vás kouká ta hezká recepční v gymu, tak ta činka je dneska nějaká lehká? A všimli jste si, že … Dosaďte v podstatě cokoli a dostanete další úroveň praxe.

Když už probíhá vaše transformace, tak o ní zkuste vědět co nejvíc.