Propojování světů

24. 4. 2024
Daniel Tatarin

Co vás vystihuje? Pro co žijete? Co je váš oheň?

Každý z nás má něco, co je mu nejbližší, pro co žije, co rozdmýchává vnitřní plamen, co ho baví. Ne? Pak je třeba to objevit, jinak může život ztrácet barvy.

Pro mě to bylo celé mládí judo. Vždy mě bavila ta všestrnannost, kterou tento svět nabízel. Měl jsem rád každý aspekt tohoto umění. Od komplexní gymnastiky, přes koordinační výzvy, po silově i mentálně vyčerpávající tréninky. Nikdy jsem nebyl TOP reprezentant, ale na každý další trénink mě tahala touha v něčem se trošku posunout, něco se přiučit, zlepšit se. Ať už to byla technika, taktika nebo kondice.

Dřív jsem se bral za SPORTOVCE (a bylo to tak), ale dnes se zpětně vidím spíš jako STUDENTA..

V dojo jsem strávil pod různými trenéry pár tisíců hodin. To se do člověka tak nějak zapíše. Nebo spíš – stane se to jeho součástí. Už to nevymažu. Ani nechci. Judo mi dalo, krom fyzické zdatnosti a psychického klidu, hlavně přátelství na celý život.

Opuštění bubliny

Když jsem ve svých 19 letech vycestoval do světa, začal jsem objevovat další disciplíny a sportovní kultury. Ovšem až objevení „Movement culture“ ve mě opět zažehlo jiskru. Jiskru stejnou, kterou ve mě celé mládí křesalo bojové umění. Nyní to nahradila všestrannost ještě obsáhlejší.

V domnění, jak jsem šíleně komplexní – jsem začal zjišťovat, že vůbec – že mám spoustu prázdných míst, které je třeba vyplnit..

Díky učitelům tohoto zdánlivě nespecifického oboru „Movement“, jsem na věcech, které jsem dřív dělal tak nějak „nevědomky“, začal nyní pracovat více „vědomky“.

Odlepil jsem nálepku SPORTOVEC a přilepil.. no vlastně nepřilepil nic, tento obor asi ještě nemá název, a možná mít ani nebude.. jen jsem prostě zahájil svou vlastní pohybovou praxi a stal se studentem.

Praxe

Mé tréninky nyní (posledních pár let) převážně tvoří vyplňování mezer, které se v procesu života vytvořily.

img 4878 2

Ty mezery nejsou specifické sporty, ale spíše kvality, které s různých sportů/ tradic /disciplín, pochází. A já se rozhodl tomu všemu věnovat čas.

Doplňte si sami, kterým odvětvím dominují tyto kvality:

  • Skoky, dopady, generace výbušnosti,..
  • Orientace v prostoru, na zemi, ve vzduchu,..
  • Zrak, periferní vidění, bystré reflexy,..
  • Organická/ úpolová síla, partnerská práce,..
  • Timing, sladění nohou, taktika,..
  • Kreativita, sebevyjádření, emoce,..
  • Dech, mentální soustředění, myšlenkový úklid,..
  • Vnímání těžiště, struktury těla, prázdnoty,..
  • Opravování bolístek, cílené uvolňování vs. zpevňování.

Ať už si daná odvětví pojmenujeme nebo ne, jde o to, že s tak širokým zájmem nemohu být specialista ani na jeden obor. Nejsem Chuck Norris. Ani samuraj.

Nejsem samuraj, jsem jen týpek z Česka, co žije pro něco, co je zaryto hluboko uvnitř mě.

– Jiří Procházka

Co se ovšem stát může (a děje se), že díky rozšiřování mé bubliny mohu pozorovat různé souvislosti a principy, které se napříč disciplíny protínají. A to mi dává velkou svobodu v dalším objevování. Aspoň tak to nyní vnímám.

Obohacování navzájem

Co mi vrtalo poslední roky hlavou je – proč jsem se těmto věcem nevěnoval dřív? Při judu? Přeci by mě to všechno diametrálně posunulo a třeba bych i byl ten TOP reprezentant? Možná.

Důvodů je mnoho.

Tak zaprvé – vše je jak má být a přijde v pravý moment. Za druhé, byl jsem mladý a dravý, vše mimo judo bylo tabu. Za třetí – musela se ctít tradice a všechny ty chvaty a pády se drtily po tisících opakováních. Na izolovaný trénink zraku a  kreativity a dechu a výbušnosti a uvolňování a a a.. prostě nebyl čas. Tak to bylo. A jsem za to rád. Mnohému mě to naučilo. Naučili mě to mí trenéři. A jsem jim vděčný.

Dnes – po 7 letech studií u různých učitelů – si troufám tvrdit, že můžu judistům (a nejen jim) přinést něco, čím obohatím přístup k tréninku, kde jsou ty mezery, které čekají, až je někdo objeví, a zatmelí.

Díky Českému svazu juda a Jiřímu Vaňkovi jsem byl poctěn vypustit první vlaštovku s tmelem a začít vyplňovat mezery, které v judistickém světě jsou. Na začátku dubna 2024 jsem učil první seminář s pracovním názvem „Pohybové hry & inteligentní síla„, kde se přes 40 trenérů nechalo inspirovat a dostalo nový impulz pro svou praxi..

96b91b1e 878c 42d1 9336 867c2ca1c4ba

Jestli se jim to líbilo, to jsem nechal posoudit je samotné (reference níže)

Petr Růžička se svými mezioborovými znalostmi zanechává stopu v Extraligovém volejbale už dlouho. To stejné Michal Štefek u sportovních lezců. Kamarád Gianni Locarini z Paříže dlouhodobě pracuje s olympijskou vítězkou v judu Clarisse Agbegnenou. Já se o to nadále budu snažit v českém judu.

Věřím, že propojení světů „Movement“ aneb to, co učíme v Pohyb je život, a světa sportu se bude prohlubovat dál, a bude přinášet ovoce.

Pokud by jste rádi obohatili svou bublinu, ať už máte klub, svaz anebo tým – mile rádi se domluvíme na spolupráci, neb Pohyb je to, pro co hoříme.

Reference

Dane, chci touto cestou ještě jednou poděkovat za přínosný seminář. Něco takového jsem hledal už delší dobu. Snažím se hledat a měnit tréninkové jednotky, aby to bylo zajímavé. Myslím si, že dobré věci se mají chválit a nebrat to jako samozřejmost. Váš seminář byl přínos! – Rudolf Kortus, Judo Klatovy

Seminář měl pro mě obrovskou hodnotu. Osobně mě velmi inspirovaly cvičení, zejména ta část, která se zabývala rozcvičkou. Byla úplně odlišná od běžných rozcviček, avšak plnila stejnou funkci. Tato nová forma mě opravdu oslovila. Inspiraci, kterou jsem získal, nejen využívám při cvičení s dětmi, ale také při svém vlastním osobním rozvoji. Děti jsou nadšené z této nové metody rozcvičky a uvádějí, že se po ní cítí lépe protažené. Vedení semináře bylo velmi příjemné a přátelské. – Matyáš

Seminář se mi líbil, za mě rozhodně dobře postavené (co se týče časového rozložení – jednotlivých bloků, i předváděných cviků). Cviky a aktivity byly srozumitelně a dobře ukázané a vysvětlené, z mého pohledu byl i dostatek času na vyzkoušení. Určitě bylo fajn i to, že na sebe cviky navazovaly, a ukázali jsme si další úrovně – kam to posunout.
Tvoje vedení bylo fajn, dával jsi prostor na případné dotazy, v případě nějakého problému nebo potřeby dalšího vysvětlení ses nám hned věnoval. Na semináři celkově vládla pohodová atmosféra. – Vendula Weberová, Judo Klatovy

Ještě jednou moc děkuji za skvěle vedený seminář. Osobně se mi to líbilo od prvního okamžiku až do posledního. Jednotlivá cvičení jsem již vyzkoušel v rámci mých tréninkových skupin, děti naprosto nadšené a chtějí pokračovat dále. -Jakub Mareš, Judo Turnov

Líbilo se mi, že jsi nám dal dostatek prostoru si vše vyzkoušet, abychom cvičení pochopili na svém těle a tím si to i lépe zapamatovali. Nejvíce mě zaujaly asi hry a průpravy s tenisáky. S většinou z ostatních cvičení jsem se již někdy setkala, ale míčky jsem na judu ještě použít neviděla a rozhodně se je chystám zapojit do tréninku, protože mi ta cvičení připadala zábavná a všestranná. Celkově bylo školení super, opravdu přínosné! -Tereza Havelková, Judo Čáslav

Seminář si mi moc líbil. Zkusili jsme si cviky, které jsou vhodné pro běžný trénink i malých judistů. Konečně seminář, z kterého jsem si odnesla mnoho použitelných dovedností a nápadů. Nejvíc se mi líbil twister, koala a postřehová hra s tenisáky. Je super, že některé hry mají i více úrovní, takže se jen tak neomrzí a dají se použít pro více věkových skupin. -Veronika

Dane, Tvůj seminář byl jednoduše skvělý. Cviky jsou na první pohled jednoduché (tady opravdu jen na první pohled :-)), snadno zapamatovatelné a hlavně zábavné a účinné. Ukázal jsi, jak na omezeném prostoru, bez potřeby dalšího náčiní, procvičit celé tělo i mysl. Hned jsem pár cviků vyzkoušela se svými svěřenci a nejen mezi nimi zavládlo nadšení. Obdržela jsem totiž zpětnou vazbu od rodičů, že i oni si cvičení vyzkouší. Takže úspěch na plné čáře! – Lenka

Děkuji! ❤️