Asi každý z nás zažil pocit, když se ráno probudí a "zničehonic" nemůže otočit hlavu do strany, protože má zablokovaný krk. Zřejmě hned začneme hledat důvody proč tomu tak je, jestli jsme se předešlý den prochladili, přetížili, špatně jsme spali na polštáři, měli den plný stresu.. nebo se nestalo nic takového a přesto krk stále bolí.. Asi musíme pátrat pozorněji. Možná to může být ovlivněno tím, co jsme včera večeřeli nebo taky nějakou událostí, co se nám stala v dávné minulosti. Že to zní zvláštně? Jak to s tím souvisí? No, čtěte dále tento příspěvek o fasciích a možná to na konci až tak zvláštně znít nebude..
Popořadě
Prvně si musíme říct, o čem že to v tomto článku bude řeč. FASCIE. Kdo ví, co toto FASCInující slovíčko znamená, může tento FASCInující odstavec přeskočit, ostatní se pojďme nechat FASCInovat.
Česky nejlépe lze tento pojem přeložit jako "povázka" neboli kostrbatě "blána obepínající sval", ale to nám stejně nic moc neřekne. Proto zůstaneme u-původem latinského výrazu-a raději si ho blíže vysvětlíme.
Vysvětlení, co to vlastně je, není až tak složité, jako to, co vše v našem těle fasciální systém ovlivňuje. Jak již bylo zmíněno v překladu, jsou to blány, přesněji pavučiny blan, pojivové tkáně, které ovšem neobepínají pouze svaly, ale také vnitřní orgány a kosti. Fascie se plazí okolo páteře, plic i srdce. Jsou propleteny s nervovým systémem a dokonce ovlivňují náš systém imunitní. Tato pavučina je protkána skrz naskrz naším tělem jako souhvězdí propojené tenkými provázkami, gumičkami, kde i pohyb té nejmenší hvězdičky může způsobit reakci na druhém konci vesmíru.. ehm, těla.
Kdo by se chtěl podívat na skvělé video s pomerančem, tak uvidí nejen pomeranč, ale i živý zoom na struktury v našem těle a jejich vzájemnou komunikaci.
Trauma
Velice zajímavou schopností, kterou fascie mají - je uchovávat v sobě zážitky z minulosti. Jak je to možné? Všichni víme, že životní traumata (i radosti) se mohou ukládat kdesi do těla, povětšinou do hlavy. A pokud se danému zážitku/ bloku/ strachu neotevřeme, nevystavíme - může to ovlivňovat naši psychiku a nevědomé rozhodování v konkrétních situacích. Ale možná jsme také zaznamenali, že se zážitky zapisují do těla fyzického. Když zažijeme stresovou situaci nebo traumatizující nehodu, kde utržíme i nějaké zranění, například si poraníme koleno a jdeme na operaci - pak není překvapující, že kdykoliv se podíváme na vzniklou jizvu - tak si na událost vzpomeneme. Stejně tak, když zažíváme dlouhodobý stres, například na střední škole, kde nám jde o dobré výsledky, ale po celé 4 roky se nám svíral žaludek z testů, pak kdykoliv v životě podstupujeme nějaký test, podobající se škole - tak se nám pocit sevřeného žaludku vrací, i když ve skutečnosti o nic nejde. Něco více se o tom dá přečíst v knize Tělo sčítá rány.
Teď zpět k fasciím.
Ať už jde o poraněné koleno z nehody nebo stres ze školy - fascie u toho byly vždy. A na vše reagovaly. A nějak to s nimi otřáslo, buď hodně a jednou (nehoda-koleno) nebo to s nimi třáslo lehce, ale často (škola-testy). A jelikož jsou, jak jsme si řekli, propleteny všude a vším, tak se může stát, že nás sem tam na událost z minulosti upozorní jako připomínku kdekoliv jinde v těle, kde jsou zrovna ty dráhy gumiček a provázků povoleny, oslabeny. Třeba na krku, třeba po tréninku, kde se zrovna nic moc nedělo, ale "něco někde" povolilo, otevřelo se, připomnělo se. Ty pavučinky jsou velice tvárné, chytré, obsahují hodně vody a také nervová zakončení, takže jsou velice úzce spojeny s naší CNS. A když se něco třese, často nebo hodně (nebo obojí) s našimi nervíky, fascie si to dost pravděpodobně budou pamatovat - mají vlastní paměť.
Zkušenost
Stane se, že po cíleném strečingu (ať už si pod tím pojmem představíte cokoliv), uvolnění fasciálního systému, se změní nálada. A někdy enormně. Jeden náš student s námi na lekci cvičil poprvé streč fascií, který známe od našeho učitele Juana. Tento cvik protahuje intenzivně tělo od paty až po prsty na rukou. A následující dva dny ho to rozhodilo tak, že, jindy radostná nálada hraničila se splínem a depresí. Mně osobně se stalo, že jsem po několika týdnech tréninku uvolnil svaly okolo bránice natolik, že jsem po hlubokém nádechu na pár vteřin omdlel.
"Isuues are in the tissues." - Ida Rolf
Obojí je reakce organizmu, že se něco děje, že se něco otevřelo. Ať už je to emoční změna nebo fyzická transformace. V obou případech je to výzva k dalšímu zkoumání. Ovšem jemněji, zodpovědněji. Chceme mít vlastní zkušenost.
Zkoumejme
Když se probereme se zatuhlým krkem, bolavými zády nebo zdánlivě ničím nepodmíněnou mrzutou náladou - zkusme hlouběji zkoumat. Špatnému fyzickému nebo psychickému stavu pomůže znovunapojení se na sebe. Ať už několika minutami meditace v sedě, kdy cílenou soustředěností skenujete tělo a "vnitřním hmatem" (postupnou maximální soustředěností) prohmatáváte jednotlivé části a snažíte se přijít, kde ještě to tahá, bolí, tlačí a hledáte souvislosti. Nebo oblíbenou klidnou muzikou s dechovým cvičením. Anebo - světe div se - pohybem. Dobré je, že pro uvolnění těla nemusíme znát žádné konkrétní cviky, nemusíme vědět kde a jak fasciální pavučina přesně vede - stačí zavřít oči, vnímat se a dělat intuitivně to, co je pro nás v daný moment příjemné. 15 minut intuitivních jemných pohybů s klidnou muzikou po ránu může být příjemná aktivace těla i mysli na všední den, i když nás zrovna nic nebolí. Popřípadě lehký "workout" s prvky floorworku, terminologie páteře či shakingu může být pro bolavé ráno dobrý lék..
Jako všechno - chce to čas, chuť to změnit a ideálně nějakou tu moudrou knihu o těle (třeba Anatomy trains s krásnou grafikou a skvělými popisy jednotlivých partií).
Závěrem
Pokud jste přečetli celý článek, pak vás možná napadne, že pohyb fascií je vlastně všechno - chůze, dřep, i poškrábání se za uchem. Ovšem zacílení na konkrétní fasciální propojení už vyžaduje jistou znalost anebo velmi citlivě vybudovanou vnímavost vlastního těla. Směle do toho - studujme.
Dozvěděli jsme se dnes, že fascie jsou všude, jsou pružné, mají vlastní "paměť" a drží naše tělo pohromadě. O tom, jaké konkrétní cviky pro konkrétní řetězce můžeme použít, či jak se dají fascie "otužovat" pro lepší pohyblivost celého aparátu (těla) si povíme zase příště.